Dnes tu mám opravdovou lahůdku, absinthe Pernod Fils, který jsem nedávno nabízel v tomto vlákně
http://absinthemafia.com/viewtopic.php?f=12&t=88. Troufám si říct, že je to vůbec první vintage absinthe v Čechách.
Už asi hodinu ho popíjím a přemýšlím jak pojmout recenzi. Jak bych měl totiž recenzovat něco, co je absintový etalon? Budu psát tedy útžkovitě, tak jak mi to zrovna přichází na mysl.
Ze samotné láhve se mi rozřepalo chmýří pod nosem, nádherná litrová láhev s bublinkama ve skle, etiketa v téměř dokonalém stavu. Fantastická a uležená vůně absintu. Barva jakou jsem si vždy přál vidět, téměř koňakově hnědá krása. Zapínám připravený foťák, otevírám kohoutek na fontáně a sleduju kapky. S roztřepanýma rukama posunuju fontánu tak, aby kapky padaly do absintu a ne na sklenici. Po naředění asi dvě minuty čichám a snažím se izolovat vůně.
První doušek.
Nařez!
Lahodný, sametově jemný absinthe jaký mé hrdlo ještě nepoznalo. S údivem pozoruju, že bylinný profil vintage absintu je jednodušší než jsem si kdy myslel. Není narvaný bylinkama a kořením, jako současné repliky (např. Roquette), je to prostě poctivý absint ve kterém jsem identifikoval přesně ty byliny, které jsou součástí receptu a žádné navíc (Pernod Fils se skládá jen ze 4 destilovaných a 2 barvících bylin).
Téměř okamžitě jsem si vzpoměl na radu jednoho recenzenta, který na feeverte testoval první šarži mého Antoine. Říkal mi, abych se vykašlal na snahu o vytvoření chuťově přesyceného absintu a místo toho vytvořit perfektní základní absinthe. Teď už přesně vím, co tím myslel.
Ochutnání Pernodu mi dalo víc, než čtění všech dosavadních recenzí vintage absintů. Je mi teď dokonale jasné, jak by měl vypadat poctivý absinthe. A co je na tom nejlepší? Troufám si říct, že ho dokážu zreplikovat! Nedokážu urychlit 100 roků zrání, ale dokážu ho vytvořit tak, aby chutnal velice podobně, jako když ho vyrobili v roce 1905.
Video na youtube!
