Sakra, Sudlice, takhle umělecké sny...
Sloviho sen pobavil!
Dovedu si to i představit: Na budoucím setkání v Praze jsme zalezlí v nějakém zrestaurovaném baru, jehož tradici z předválečného Československa obnovil potomek původního majitele. Mají zde náhodou Martinův St. Antoine... jinak bychom tam asi ani nechodili. Po několika sklenkách jsme navátí a jelikož WC je o poschodí níže ve sklepě, Slovi na schodech zakopne o tombika, který do mě strčí, čímž prorazíme zeď několik čísel vedle vstupu na onu místnost. Za zdí je sklad z první republiky. Je plný beden... českého neznámého preban absintu a jako bonus několik málo kartónů Pernod Fils. Všichni jsme okamžitě vystřízlivěli... majitele baru a ostatní návštěvníky zabili, abychom ráno mohli přistavit transit a poklad naložit.
...sen to sice nebyl, ale jako bych to viděl.
Já o absintu moc snů nemám. Sny jsou spíše naopak "napumpovány" absintem, který jsem večer vypil. Většinou to jsou divoké barevné sny, které někdy končí paralýzou. Není to ale pavor nocturnus, který mě občas děsí, je to živá noční můra, ze které se raduji.