|
ANÝZ
Pimpinella anisium L., bedrník anýz (bedrovník aníz)
Popis: Jednoletá bylina s vřetenovitým oddenkem a s jemně rýhovanou, přímou, nahoře větvenou, až 50 cm vysokou lodyhou a listy trojího druhu. Spodní jsou jednoduché, srdčitě okrouhlé a zastřihovaně zubaté, prostřední jsou jednoduše zpeřené a horní trojčetně peřenosečné. Všechny listy mají velké pochvy. Bílé květy jsou uspořádané v okolíky se 7-15 paprsky. Plod (dvojnažka) je štětinatě brvitý. Všechny části rostliny aromaticky voní. – Kvete od června do srpna.
Výskyt: Anýz pochází z Přední Asie. Dnes se v mnohých evropských zemích hojně pěstuje. U nás vzácně.
Užívaná část: Plod (Fructus anisi vulgaris).
Sběr a úprava: Plod se sbírá v srpnu a v září, když prostřední část okolíků žloutne a dvojnažky se šedozeleně zbarvují. V té době se okolíky seřezávají a plody se nechávají dozrát. Vyčistí se a v tenkých vrstvách se ještě dosuší. Droga má silně kořenitý pach a sladkou chuť. Ve farmacii se užívá k přípravě aromatických vod, lihů, sirupů a léčivých čajů, v domácnosti jako koření. Doporučuje se před použitím semena mírně stlačit, ale ne drtit.
Účinné látky a působení: Plody obsahují hlavně silici (1,5-6%) s hlavní obsahovou složkou anetholem.
Anýz má silnější protikřečový účinek než fenykl a kmín, silně povzbuzuje sekreci všech žláz, i mléčných. Uplatňuje se jako karminativum a expektorans zejména v dětské praxi. Silice se částečně vylučují plícemi a příznivě ovlivňují sekretolytickou činnost v dýchacích cestách.
Užití: Vnitřně v nálevu jako karminativum, expektorans, laktogorum a chuťové korigens (obden 4 čajové lžičky pomačkaných plodů na šálek vody), v prášku třikrát denně 1g při poruchách žaludečních a střevních, při křečích trávicího traktu, k odstranění plynatosti a jako prostředek proti kašli při zánětech horních cest dýchacích, zejména u dětí.
Léčiva: Droga a z ní izolované látky jsou součástí Ipecarinu, Dětského čaje s heřmánkem, Pulmoranu, Guaranu a Pleumolysinu v pastilkách.
Poznámka: Anýzová silice se užívá k úpravě chuti léčiv, v průmyslu likérnickém a také při výrobě cukrovinek. Anýzová silice působí bakteriostaticky. Větší dávky par anetholu způsobují i u člověka omámení a jsou toxické.
Při sběru v terénu je třeba opatrnosti pro možnost záměny s velmi jedovatými plody bolehlavu.
Silice anýzová je předmětem moderního výzkumu léčiv při hledání synteticky přistupných látek s extrogenní činností.
FENYKL
Foeniculum vulgare Mill., fenykl obecný (fenikel obyčajný)
Popis: Kopru se podobající, zpravidla dvouletá nebo vytrvalá bylina s dužnatým kořenem a jemně rýhovanou, oblou, větvenou, na lodyze i listech sivě ojíněnou až 2m vysokou lodyhou. Listy v obrysu podlouhle trojboké, pochvaté, jsou 3-4krát zpeřené. Úkrojky mají dlouhé a nitkovité. Malé, sytě žluté květy jsou uspořádány ve velké bohaté okolíky. Podlouhlé, oválné, pětižeberné plody (dvounažky) mají zpočátku modré ojínění a později barvu šedohnědou. Od semen kopru se liší tím, že nejsou smáčknuté a křídlatě roubené. Všechny rostlinné části silně voní. – Fenykl kvete od července do září.
Výskyt: Je domácí ve Středozemí. V četných zemích i u nás se pěstuje. Občas zplaňuje.
Užívaná část: Plod (Fructus foeniculi).
Sběr a úprava: Plod se sbírá seřezáváním zralých nahnědlých okolíků (zaří). nechá se ještě dojít. Poté se vymlátí, vyčistí a vytřídí. Droga má kořenitý pach a nasládlou, slabě palčivou chuť.
Účinné látky a působení: Plody obsahují hlavně silici (4-6%) s převládající složkou anetholem a fenchonem.
Uvolňují křeče hladkého svalstva. Užívají se jako prostředek proti nadýmání a ke zvýšení činnosti střev. Zvyšují vylučování mléka, uvolňují hleny. Používají se též v dětském lékařství.
Ve velkých dávkách vyvolá droga křeče a opojení. Anethol silně působí na zevní i vnitřní parazity u lidí i zvířat. Časem se polymerizuje na dianethol, který má účinky estrogenní a je podobný stilbestrolu. Polymerizací se zvyšuje jeho toxicita. Anethol má rovněž antimitotické působky podobné kolchicinu.
Užití: Jako karminativum, expektorans, laktagogum a chuťové korigens. Vnitřně v nálevu (1 čajová lžička na šálek vody, 2 šálky denně), v prášku (3x denně 1g) k posílení žaludeční a střevní činnosti, jako prostředek proti nadýmání zvlášť v dětské praxi, dále při úporné zácpě s nadýmáním a kolikami a při průjmech. Jen zřídka se užívá jako diuretický prostředek. V lidovém léčitelství se používá ke zvýšení sekrece mléka.
Zevně se užívá k omývání očí při různých očních zánětech. Fenykl je znamenité chuťové korigens.
Léčiva: Drogu nebo přípravky z ní obsahuje Dětský čaj s heřmánkem, Sepcies laxantes Planta, Betulan, Species pectorales Planta, Diabetan, Pulmoran, Reduktan, Sannagran, Stomaran a Solutan.
Poznámka: Oleum foeniculi se upotřebuje v průmyslu likérnickém. – Zbytky po oddestilování silice se užívají jako přípravek do krmiv pro dobytek, protože obsahují hodně bílkovin (14-20%) a slizu (15-25%).
Kromě tzv. tmavého fenyklu je známá řada odrůd světlé barvy. Jsou na silici chudší a užívají se jako koření.
PELYNĚK
Artemisia absinthium L., pelyněk pravý (palina pravá)
Popis: Vytrvalá, hořce aromatická bylina s mnohohlavým oddenkem a zdřevnatělou spodní částí lodyhy. Dorůstá až 120cm do výšky. Lodyhy tvoří trsy. Celá rostlina je stříbrošedě plstnatá. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, třikrát peřenodílné s úzce kopinatými úkrojky. Horní lodyžní listy, krátce řapíkaté, jsou dvakrát nebo jednoduše peřenodílné. Laty drobných, téměř kulovitých květních úborů se skládají pouze ze žlutých, trubkovitých květů. Plody jsou vějčité, jemně pruhované hnědé nažky. – Kvete od června do srpna.
Výskyt: Je rozšířený v Evropě, Asii a Africe. V některých zemích se pěstuje. Vyskytuje se dost často u cest, na návsích a skalnatých stráních.
Užívaná část: Nať (Herba absinthii).
Sběr a úprava: Kvetoucí, vrchní nezdřevnatělá část natě v délce asi 25-35cm se v červnu až srpnu za suchého dne v polední době seřezává, váže se do svazků a ve stínu suší. Lze ji dosušit i na slunci. Umělá teplota při sušení nemá být vyšší než 40°. Droga je kořenitého pachu a silně kořenité a hořké chuti. Po sušení je nutné lístky nebo jiný podklad řádně vyčistit, aby hořkost pelyňku neznehodnotila jinou drogu.
Účinné látky a působení: Obsahuje hlavně silici (až 2%) s hlavní složkou thujonem a azulenem, fytoncidní látky a glykosidní hořčiny absinthin a anabsinthin, které spolu se silicí jsou příčinou pelyňkové hořké chuti. Obsah silice značně kolísá podle počasí. Nejvyšší je v době zralosti.
Obě hlavní složky působí zvýšené vylučování trávicích šťáv. Thujon je ve větších dávkách jedovatý a vyvolává závratě, křeče a opojné stavy. Překrvuje žaludeční sliznici. Nadměrné a trvalé užívání pelyňku (stejně i likéru absintu) může vést ke klinickým poruchám čití i vědomí.
Užití: Vnitřně v nálevu jako stomachikum, spazmolytikum a dezinficiens (1-2 čajové lžičky řezané drogy na šálek vody) nebo v prášku (3x denně 1g) při nechutenství, střevních kolikách, při nedostatku žaludečních kyselin, žlučníkových kolikách a také proti hlístům. V těhotenství je nutno pelyňku se vůbec vystříhat nebo se může užívat jen s největší opatrností.
Léčiva: Výtažek z drogy obsahuje Contraspan.
Poznámka: Někdy se sbírají jen květní úbory nebo zelené listy pelyňkové z mladých lodyh. Květní i listová droga má tytéž vlastnosti jako nať.
Z natě se získává silice. Pelyněk je obvyklou součástí hořkých likérových směsí a vermutu. Používá se také jako koření.
Tolik z chytré knihy "Naše květiny v lékařství".
_________________
"me, the drank's head the 6th; by creator's will washer, powerfull cleaner and head drunked; skål to the noble fucker of absinthemafia!"
|
Byly odstraněny hned první ráno po srazu. Nejsem botanik ani zahradník, takže mě mírně znepokojily spodní větvičky, které mi zežloutly a zhědly, čím to? 
Kurnik, mám chuť založit další téma "Jak správně pěstovat absinthové bylinky". 
Pokračujte zde.
) a spozoroval jsem, že mi z hlíny raší nových 11 výhonků. Za chvíli budu mít vlastní plantáž. 