Psi na tom nejsou hůř, protože ani pes by si nemohl nikde zapálit
Jsem nekuřák, i tak mi vadí takové zasahování státu, jakým je třeba zákaz kouření. Ale krizi skutečně nečekám. Pokud zmíním situaci ve větším městě, tak v Hradci už je poměrně hodně nekuřáckých hospod, chodí tam však i kuřáci a jdou si prostě zakouřit ven. I teď, v zimě. Jdou tam totiž za dobrým pitím a jídlem. Dalo by se asi odvozovat, čím to, ale pravdou je, že nekuřácké restaurace jsou ty s nejlepší nabídkou a službami v rámci města.
Pokud se odtrhnu od Hradce, tak známá provozuje vesnickou hospodu na Jilemnicku. Před pár lety se rozhodla, že to bude restaurace nekuřácká, ani jí se nechtělo v tom smradu být. Po zavedení nekuřáckého prostředí samozřejmě krátkodobě přestali chodit štamgasti-kuřáci, ale začali chodit noví lidé, kteří by jinak do zahulený putyky ani nepřišli. Nakonec se vrátili po nějaké době i ti kuřáci. Taková hospoda je pro někoho, kdo tam chodí denně, formou závislosti. A nemusí jít primárně o alkohol, ale i o tu sociální skupinu, kterou tam člověk vždycky najde, o prostředí, o útěk přes šestihlavou saní, která doma nedá pokoj... Nebál bych se proto o provozovatele, že jim lidi nepříjdou. Ti, co chodili denně, budou chodit dál.
Nejvíc to tedy odnesou ti kuřáci, co navštěvují hospody, jejichž možnosti volby se poměrně dost zúžily směrem k volbě budu kuřák vs. nebudu kuřák. Anebo mi je prostě buřt, že chodím kouřit ven...
Co bych očekával, že někdo vymyslí velmi brzo způsob jak to obcházet, bylo by to přirozené. Uměl bych si představit třeba místnost hned vedle hospody, kterou bude formálně provozovat jiný subjekt, která bude klubovnou Klubu kuřáků z. s.
