Včelí vosk je sice pěkný, voňavý a přírodní materiál, navíc v lihu nerozpustný, ale v teple měkne a v zimě křehne a láme se. Do něj bych v případě dlouhodobého archivního skladování rozhodně nešel.
(Možná, možná, ale vůbec jsem si tím nejsem jist, by možná fungovalo "vyvaření" korkových špuntů v něm a za horka s nimi láhve zazátkovat. Ale je to jen domněnka, nejsem žádný archivář, jen včelář, a nikdy jsem to nezkoušel...)
Pokud bych ale něco takového dělal, raději bych šel do nějakých silikonových uzávěrů pojištěných nahoře ještě nějakou smršťovací páskou).
Otázkou ale je, co by lihové páry, ty vznikají i při nízkých teplotách, udělaly s tím silikonem třeba po padesáti létech... Nějaká kontaminace by "třeba" po té době mohla nastat.. Já bych to neřešil, ale v dnešní době "zelených ekoaktivistů....
(Každá kapalina má snahu se vypařovat i při nízkých teplotách. Třeba voda - vyprané prádlo na šňůře uschne i při nízkých teplotách, nebo i za mrazu...)
Tuvy píše:
A co dělat s již několikaletou flaškou, která má takovýten ostrý nevydýchaný ocas? Lze otevřít a nechat v klidu několik dní vysmrdět? Nebo to bude jen horší?
To je trochu podobné. Vypařují se všechny kapaliny. Některé víc, některé míň, záleží to na jejích bodu varu. Vznikají sice různé azeotropické směsi které to trochu popírají, ale obecně platí, že dřív se vyvětrají z destilátů pouhým samovolným vyvětráním ty nízkovroucí.
V první řadě rozpuštěné plyny, proto se to "odvětrávaní" hlavně dělá, a pak zbytek nízkovroucích složek po špatně vedené destilaci.
"Ocasů", pokud jsem ten výraz správně pochopil - kyselost, svíravost, hořkost, se tímto způsobem rozhodně zbavit nejde. Z destilátu se napřed odpaří to zdravé jádro a to způsobí zkoncentrování těch nežádoucích výševroucích složek a mimo ztráty lihovitosti způsobí to, že se ještě zkoncentrují....
Pokud jste nešikovní jako já, dělají se i ve verzi high top, žabka má low top. Jsou různé průměry hrdel, tedy i zátek, tak pozor. Nicméně mám ozkoušeno, že třeba na Jade absinty lze použít v klidu jak 17,5 tak 18,5.
