Tak jsem si včera domů přinesl vůbec první šarži Mead Base absintu. Ta sběratelská edice s papírovým štítkem informujícím o datu destilace "listopad 2009". Samozřejmě jsem ji otevřel, protože na tohle jsem byl opravdu hodně zvědavý. Sedm a půl roku starý Mead Base mě po prvním doušku okamžitě katapultoval do dob, kdy bylo naše absintové společenství ještě v mladém vývinu. Přesně tento chuťový profil si pamatuji! Bylinkové aroma zůstalo, ale k mému překvapení šla chuť medovce silně stranou, je mnohem slabší, než jak jej známe z nových šarží. Z hlediska alkoholu je ale jemnější. Co je ale zajímavé, je ta bylinná nevyzrálost, která byla patrná během prvních šarží všech absintů z Boršic. Proto ten katapult do minulosti. Listopad 2009 je doba 3. šarže St. Antoine - průlomový "Antoníček". Sklenku jsem si užil více z nostalgie, nežli s chutí. Čímž nechci nijak naznačovat, že by mi to nechutnalo, naopak, velice příjemné pití, ale když to srovnám s dnešním standardem, nejde už o takovou bombu, jako tomu bylo před sedmi lety. A poslední zajímavost, tato láhev nemá kouska sedliny!
Nic. Nula. Průzračné jak smaragd! Původní majitel měl asi štěstí, že obdržel jednu z prvních stočených láhví.