Tak dnes se to stalo! Kruh se uzavírá, dílo dokonáno. Měl jsem poprvé v životě ten klasický Hill's Absinth. Tu břečku. Ten utrejch, který byl v 90. letech dovezen do Velké Británie v domnění, že jde o nápoj pařížských bohémů.
Na cestě za zdroji pro svou
knihu jsem se dnes po práci zastavil v kavárně Slavia. Měl jsem rezervovaný stolek pěkně u okna s výhledem na hrad, Vltavu a hlavně Petřín, který byl Nezvalem přirovnán k pařížské Eiffelovce. Už při rezervaci jsem vyzvídal, zda někdo neví o informačním zdroji k obrazu Piják Absintu od Olivy, který v kavárně od 80. let 20. století visí. Osazenstvo Slavie bohužel neví. Usedám ke stolku a stydlivě se ptám, jestli je zde dovoleno fotit. Je. Takže fotky obrazu a scenérie Petřín-Vltava-hrad za oknem se již tetelí na mé paměťové kartě. Usměvavý číšník se po chvíli vrátí s dotazem, co si dám. Koukám na nabídku káv a zrak mi spočine na "Káva Slavia - s absintem". Hm. Je mi jasné, co přijde. Ale co už! To zelené, co pije piják absintu na obrazu Piják Absintu, také nevypadá jako pravý absint nalouchovaný vodou, takže objednám hlasem jistým "Kávu Slavia!" A dokonce mě ani nenapadlo chopit se příležitosti absintové osvěty, protože... no protože novodobá kavárna Slavia je živena zmiňovaným obrazem s absintovou náhražkou. Snažit se v těchto prostorách vysvětlovat, co je pravý absint, by bylo jako vysvětlovat dětem v nafukovacím hradě, že skutečné hrady jsou stavěny z kamene, malty a dřeva. Jasně, měl bych pravdu, ale koho bych tím asi tak chtěl ohromit? Takže jsem nad tím mávl rukou a rozhodl se zkusit si poskočit v tom nafukovacím hradě. Po několika minutách mi byla káva se šlehačkou donesena na tácu, na kterém dlel i panák radioaktivně zelené tekutiny. Nejdříve jsem myslel, že to bude "všechno v jednom", ale chyba lávky. Později jsem si domyslel, proč to dávají zvlášť. Dovedu si představit, že někteří by tu kávu potom ani nevypili. Protože, přátelé, tohle je čiré zlo! Nejdříve jsem měl nutkání ten humus nalít do poháru s kávou, ale jsem rád, že jsem to neudělal. Zkazil bych už tak nic moc kávu. Smrdí to trochu jako klasická zelená s nádechem nějakého levného cukrlátka. Uf. Podíval jsem se soucitně na toho opilého Pijáka Absintu a lupnul do sebe první doušek. Au. Povalil jsem to v dutině ústní ve stylu ústní vody. Polk. Bože to je hnus! Po několika vteřinách se mi v krku udělal ten klasický knedlík signalizující požití jedu. Něco podobného jsem zažil při degustaci jiné sračky, Absinthium 1792. Zapíjím to velkým douškem nic moc kávy. Ah ta lahoda! Obávám se, že i kdybych to zapil uzrálými chcánkami místních bezdéček, které právě sedí naproti ulice u řeky, pocítil bych stejnou úlevu. Shit. Zbývá ještě větší půlka té katastrofy. Snažím se užít si pouliční roj za oknem a zapomenout na knedlík v krku, který si mé udušení postupně rozmýšlí a mizí směrem dolů. Chudák žaludek, střeva, játra, ledviny, močový měchýř a... no. Jsem v polovině kávy. Mrknu zavile na toho blázna (či chudáka?) z obrazu, o kterém nikdo nic neví a kopu do sebe zbytek toho pekla. Když už, tak už! Knedlík je zpět a já se cítím, jako bych si do krku narval dřevěné poleno natřené zeleným primalexem. Exuji kávu a přisávám se očima k oknu a hledám cokoliv, co by zahnalo mé utrpení. Naštěstí se u stolu objevil číšník, zda je vše v pořádku. Kdybych mu "teď" začal vyprávět o tom, jak je absint ve skutečnosti lahodný nápoj, musel by si připadat jako německý oficír z první světové války nad nějakým nebožákem prošlým Cyklónem B, lamentujícím, jak blbě se mu dýchá. Podařilo se mi přes knedlík v krku ze sebe vypustit to poslední, co jsem v sobě měl a objednal si limetkovou zmrzlinu. Donesený kopeček docela dobré zmrzliny jsem málem rovnou polkl bez kousání. Ano, zkušenost to byla. O pravém absintu jsem se usměvavému číšníkovi nezmínil. Nemělo by to cenu. Slavie má sice nádherné prostory, je v úžasné lokalitě, ale jde o jakýsi skanzen pro turisty bez známky inovace nebo lepší budoucnosti. Nevím, jak to zde vypadalo v dobách 1. Republiky, ale našinec dnes zde kromě nostalgie (ať už falešné nebo skutečné) nenajde nic, kvůli čemu by se sem mohl vrátit. A Hill's Absinth je omyl a všechny ty bohémské absintové náhražky samozřejmě taky. Nikdo s alespoň náznakem mozku by si tenhle jed nemohl užít. Jsem rád, že to mám za sebou. Kdybyste to někdo doma měli, tak použijte např. pokud byste chtěli zabít vše živé ve vašem hajzlu, protože tohle zabije 110% všech známých i neznámých bakterií.
Nutkavá potřeba zvracet se dostavila při prvním loku, zbytek lahve jsem nechal k volnému užití pro všechen kolektiv, a světe div se,tejně skončil ve dřezu 
Doufám že už nebudu mít tu "čest"
