V první řadě, Habu, přesuň prosím diskuzi tam, kam patří. Cukr to má vlastní vlákno.
Ve druhé... je důležité podotknout, že jsem necukrář. S velkýn NE. A to ne jen co se týče absintu. Já si tak maximálně osladím chleba s máslem medem apod. Cukr jako takový ale nepoužívám skoro nikde. Co se týče alkoholu, žádný sladký (černé pivo je výjimkou) nepiju, takže mi přijde absolutně přirozené necukrovat ani absint. Ze začátku mé éry jsem to tak skutečně pil, ale to čistě pro to, že jsem myslel, že se to tak má dělat a absint to potřebuje. No, podle mě nepotřebuje. Podle jiného ano. To je vše, není v tom boj.
Ale jinak, kdybych se měl existenci absolutně dokonalého absintu dobrat jednou kostkou cukru, budiž. Asi bych po ní šál. Stejně tak bych nepohrdl ženskou s plastikou, kdyby mi fakt jinak sedla. Jde mi jen o to, že absint, jakožto i kterýkoliv jiný alkohol, dělá tvůrce s určitou ideou, jak má chutnat. A věřím, že všichni počítají s tím, že se absint bude ředit, ale drtivá většina (ne-li všichni) už nepočítá s tím, že by se do výsledné chuti měli dostat cukrováním. (Ale to nemůžu s jistotou říct, tvůrci?) I proto ředění nepovažuju za zásah do charakteru chuti, ale jen jako nástroj k dosažení rozvinutí plné chuti a aroma, jak to zamýšlel výrobce. Cukrování pak jako zásah beru, protože zamýšlenou chuť modifikuje. A možná je to konzervativní, slepé, zbabělé a nesvobodné, ale já se tu tvůrcovu ideu nějakým způsobem snažím akceptovat a buď jeho pohled sdílím, nebo ne a jdu si pro jiný absint. Takže asi tak.
A jen taková otázečka na závěr: preban bys snad potřebu sladit neměl, ne? Tady už bych skutečně měl tendence mluvit o ničení chuti. Lidé tehdy cukr sice používali, ale absint měl pár let (maximálně), ne století.