Mám za sebou jemnou degustaci a tady je trochu mých dojmů.
Glenlivet a Clynelish jdou víceméně ve stopě s Balvenií, spousta jemných až ovocných tónů a hodně jemnosti. Rozhodně příjemný a pitelný zážitek. Nevím, co k tomu řeknete, ale zkusil jsem zběsilou kombinaci Clynelish a zmrzlinu slaný karamel a byl to nádherně souznějící zážitek, jako by byly oba k sobě stvořeni. Tato Whisky mě byla doporučena k dezertu, tak jsem to zkusil a je to pecka.
Ale co mě dostalo do kolen, bylo otevření lahve Ardbeg Uigeadail. První vteřina byla s otázkou, jestli to není zkažené. Druhý moment mě dostal. Dokonale. Nádherná vůně kůže, něco jako když se tisknete ke krásné slečně na metalovém festivalu v dešti. Druhý čichový dojem jsem měl pocit tácku s krásně uzeným masem. Pak následovaly uzené mušle. Pokračoval pocit skvělého doutníku. Konečně jsem ochutnal a poznal jsem, že jsem byl zrozen pro kouřovou Whisky. Teď už mě ty ovocné Speyside kousky připadají jako holčičí pití (ale stále vynikající). Příště se už nebojím vyzkoušet oblíbenou Whisky prince Charlese, Laphroaig.
Ale stejně je to zvláštní, pořád jsem měl Whisky za divné pití a teď prakticky ve 42 letech jsem zjistil, že je to ohromně pestré a nádherné umění v sudech stařené destilace. A ten kouř, hmm, to je teda věc. Už vím, proč si údajně Igor Stravinskij nechal říkat Igor Strawhisky

_________________
MANOWAR - Kings of Metal ;
http://www.manowar.com/