Ta fotka vznikla, protože se mi konečně podařilo upéct pořádný pomalu kynutý chleba, po kterém se tady jen zaprášilo. Když jsem ho ráno vytáhl z trouby, vybavila se mi tahle scéna z mého oblíbeného seriálu "Peaky Blinders", kde vystupuje naprosto šílený židovský palič rumu Alfie Solomons, který má ilegální palírnu v Londýně nazvanou "Camden Town Aerated Bread Company", a o produkovaném chlastu mluví zásadně jako o chlebu, a tady vtlouká "pekařům" do hlav, že
"o rozdílu mezi chlebem a rumem se zásadně nediskutuje!":
https://youtu.be/Rd9TSQ6XBfUPokud máte rádi starou Anglii, mladého Winstona Churchilla, přehršel obskurních britských dialektů, místní podsvětí, historická dramata a drsné filmové postavy, tak vřele doporučuju.
Jinak s Kill Devil mám zkušenost jenom tuhle jednu láhev, je to limitovaná edice šestnáctiletého guayanského "demerara" rumu z Diamond Distillery a Kill Devil má pověst výbornou, žádný cukřík, independent bottlings rumů, které jinak ochutnáte v přeslazeném El Doradu a podobných mainstreamech. Láhev byla taky patřičně mastná (4k, vím, pokud kupujete limitky v aukcích, je to nic, ale pro mě je limit 2K na lahev a to už musím mít dobrý důvod). Tady mě zlákala možnost ochutnat starý, poctivý demerara rum v surové a syrové podobě, což také skutečně je - pikantní, palčivá záležitost, ale výborná, nicméně podcenil jsem fakt, že je to column still only, já jsem prostě navyklej na ty těžký blendy z kotlů, takže pokud tam chybí basy, tak my ten rum připadá nějak šizený (což tenhle objektivně není), ale nechutná mi to tak, jak by asi mělo. Podobná věc se mi stala s rumem Admiral Rodney ze Santa Lucie - objektivně kvalitní rum, ale kolona, mě to připadá, že jsou tyhle rumy takové vodové, není zkrátka do čeho se při snídani zakousnout
