Recenze |
 |
Registrován: pon 26. říj 2009 23:40:53 Příspěvky: 365
|
 Recenzent Habu Datum 2025-03-05 Absinthe L'Italienne Blanche Verze Blanche Typ destilát Šarže L.01 Barva 10 /10 Komentář Průzračné jako sklo! Louche 9 /10 Komentář Tvorba louche efektu je takřka perfektní. Ten způsob, jakým se mléčný zákal tvoří odspodu a jak prostupující světlo ve sklence pomalu, ale jistě mizí, to je radost pohledět. Olejová vrstva silně rychle mizí, ale přesto je konečný louche dostatečně hutný, i když na samotném konci to na plný počet přeci jen není. Poznámka k barvě Mírně odstředěné la bleue mléko. Aroma 12 /20 Komentář Nezakalený absint voní klasicky po L'Italienne. Někteří sice láteří nad tou "levandulovostí", mně to ale nevadí, ba naopak. Jenže když začnu přidávat vodu, tak se hutnost naopak rozplyne a do aromatu se nasomruje jakási jednoduchá, až železitá vůně. Chvíli jsem přemýšlel, kdy jsem toto cítil a pak jsem si vzpomněl! Kdysi jeden z absintových mafiánů udělal separované destiláty ze všech známých absintových bylin. A tohle, tohle voní přesně jako průtahový destilát z pelyňku. Jenže z toho české pelyňku. Který je zabalen do levandule. Jen možná korekci - není to ten klasický naťovitý pelyněk, který známe z jedné nejmenované české palírny. Jde skutečně o železitější odrůdu, která ale postrádá ty příjemné a intenzivní aromatické tóny pelyňku z Val-de-Travers, resp. z Pontarlieru. A pokud v tomto absintu byl přidán nějaký pelyněk z těchto oblastí, tak jen ve stopovém, stěží detekovatelném množství. Celkově jde o velice jednoduchou aromatickou paletu, která dokonce hraničí s tím, jak klasický absint voní. Příjemné a trochu zajímavé to relativně je, ale že by mě to laškovně tahalo za nos, to ne. Hutnost 10 /10 Komentář Ano, je to tam. Chuť 13 /20 Komentář "Bílý Ital" začíná velice sametovou vlnou, která se přelévá do levandulových vod, které se postupně vlévají do trpčích anýzovo-fenyklových proudů. V dojezdu je silně patrný ten železitý tón slabého pelyňku. Až úplně vzadu, na samotném konci ocasu je opět levandule... a ne, zase železitý pelyněk, v podstatě si tyto dvě atributy stále střídají o slovo. Dlouhý dojezd, o tom žádná. Vlastně sakra dlouhý dojezd, na to, jak podezřele jednoduché aroma se ze sklenky linulo. Druhý doušek začíná najednou přítomným, ale příjemným anýzem, poté opět, ale už méně intenzivně levandule, tentokrát ozbrojená v železném brnění Artemisie Absinthium, následně taktéž slabší trpkost a tradá do prakticky nekončícího dojezdu. Další zajímavost se nekoná. Nečekám na konec ocasu, neboť nemám tolik času a srkám další doušek. Tentokrát opět samet, železitá levandule... v podstatě kombinace dvou předešlých doušků. Ona ta chuť má vlastně atributy dobrého absintu, jenže to dobrý absint není. Něco jako hodně šikovná, ale škaredá milenka. Celkový dojem 6 /10 Komentář L'Italienne bych nazval jedním slovem: Experiment. Ba nejen to, možná spíše "Dekonstrukce". Ať už Stefano Rossoni přišel jen s tím, že jde přesně o ten destilát, jenž je základem pro finální produkt, nebo ne, tak ve svém důsledku to působí podivně nedokončeně, byť řemeslně dobře provedené. Jako když zadáte mistrovi sochařovi, aby vysochal nějakou postavičku ze hry Minecraft. Jasně, udělá to dobře, ale... proč? Celkové skóre na základě hodnocení: 68.5 % << x >>
|
|