Nesčetněkrát jsem se setkal s názorem, že původní absinty měly až 500 mg/L thujonu a že to byl důvod jejich zákazu. Laboratorní výsledky z minulého roku však prokázaly, že původní absinty z roku 1900 měly v průměru kolem 25 mg/L thujonu (viz Thujon mýtů zbavený)!
Skeptici se opět ozvali a tvrdili že je thujon těkavá látka (opravdu je) a že se časem v absintu rozloží. Nejnovější průzkum však vyvrátil i tento argument.

David Nathan-Maister, Ted Breaux a Dr. Dirk Lachenmeier z University of Karlsruhe publikovali v aktuálním čísle vědeckého Journal of Agricultural and Food Chemistry (Volume 57, No 7, 2009) studii o vlivu času a světelných podmínek na úbytek thujonu.

Jako testovací vzorky byly použity originální dochované láhve z preban období kolem roku 1900 a moderní absinty z let 2001 - 2005. Původní láhve pocházejí ze sbírek Davida Nathan-Meistera a moderní absinty pocházely z testů německé Státní potravinářské inspekce v Baden-Wurttembergu, které probíhaly mezi roky 2001 - 2005. Absinty byly otestovány na množství thujonu, poté vystaveny ultrafialovému záření po dobu 200 hodin a výsledky znovu změřeny.

Závěr?

Absinthe uložený v zelené láhvi nezměnil po dobu ozařování (umělému staření) žádné své vlastnosti, tedy ani množství thujonu ani barvu. Pokud byl absinthe v bílé (čiré) láhvi, tak nedošlo k žádné ztrátě alfa-thujonu, z beta-thujonu se ztratilo 18% (z 19mg/L na 15.5mg/L) a došlo ke změně barvy. Právě změna barvy souvisí se snížením beta-thujonu, což je jasným důkazem toho, že přírodní antioxidanty z bylin mohou za relativně stabilní thujon v absintu! Tím kouzelným antioxidantem je právě zelené rostinné barvivo chorofyl!

Poslední hřebík ho thujonové rakve byl zaražen.

Příloha: kompletní podrobný test s tabulkou testovaných absintů a jejich hodnot (anglicky)