Princ jednoduše zjistil, že ty jeho skvělé absinty dělá tak pro maximálně 50 lidí v republice. Nikoho dalšího to nezajímá. A tak se Princ ptal, jestli to má vůbec význam dělat. Snaha získat co nejkvalitnější byliny, pronajmout celou palírnu, všechna ta práce kolem, a nakonec to prodá jen pár die hard fans z tohoto fóra. Flippeři a překupníci celkově už totiž přestali skupovat alkohol a na limitované edice už nikdo nikoho neutáhne. První šarže zmizely rychlostí blesku, aktuální je stále skladem.
Druhý rozhovor jsem dělal pro jeden časopis asi tak měsíc nazpět. Končí tímto odstavcem:
Sám, jakožto bez falešné skromnosti průkopník, který nastartoval celou absintovou scénu v Česku vidím to, že spotřeba klesá. Dramaticky klesá. Ale i všude v zahraničí. Dříve jsme vyváželi do Německa každý měsíc. Teď pošleme pár lahví ročně.I přes Žufánkovu snahu o obrodu absintu nelze očekávat, že sláva a obliba tohoto nápoje opět výrazněji vzroste. Ani sám lihovarník nevidí jeho budoucnost přespříliš optimisticky: „Věřím, že jsme peaku již dosáhli. Absint už nikdy nebude tak populární jako ve Francii 19. století. Jeho budoucnost tak vidím v aktuálním stavu, kdy vznikají opravdu hezké absinty z různých palíren, u nichž můžeme ochutnat rozdíly ve zdroji a kvalitě bylin a destilační technologii. Ale absint jako takový ukázal svoji sílu právě v tom 19. století a od té doby vidíme pouze jeho ozvěnu. Ozvěnu z minulosti.“
Je to vidět i tady.
Všimněte si recenzí.
Dělá je pouze jeden člověk. Habu.
A Habu má poměrně sofistikovanou hubu naštelovanou pouze na pelyněk. Takže jeho sítem projde jen úzký profil komerčních absintů. Ale tím, že je jediný recenzent, dokáže znechutit ostatním koupit absint, který by jim naopak sedl. Protože zcela chybí názory ostatních. Těm ostatním je to totiž jedno. Nezajímají se. Absint pro ně skončil. Nepovažují to za důležité. Zmínění hodné.
Ale to není to, o čem je toto zamyšlení.
Jde o to, že když se něco neprodává, tak se to nevyrábí.
Dnešní doba přeje nealkoholickým nápojům. Zažíváme nejsilnější výstav nealko piva v historii, lidé si žádají nealko víno, nealko gin, nealko rum, nealko všechno. Jak do této doby zapadá absint? Nijak. Letos prodáme nejmíň lahví absintu v historii. 3x méně než obvykle. Co se dříve prodalo za 4 měsíce se teď prodá za celý rok.
Jak jsem říkal Alíkovi v Naproti – v této situaci vozit matolinu z Francie abych z ní udělal brandy a tu použil jako základ pro Nedubied? Neexistuje. Nakupovat Pontarlier pelyněk za 85 euro kilo, abych udělal pelyňkou bombu pro Habua a pár pelyňkových úchylů? Neexistuje.
Je to bohužel jednoduchá rovnice.
Proto jsem se už před rokem rozhodl, že Dubied nebudu destilovat co dva roky, ale třeba co 10 let. Dožiju se dvou ročníků.
Když takové věci řešíme my, které živí ovocné pálenky, tak co takový Princ? Bude ho ještě bavit dělat 200 lahví Exaltée a podobných speciálů?
Je docela dost možné, že jsme všichni zažili moderní absintový vrchol a nikdo z nás si toho nevšiml.
Dělat tak náročný produkt jakým je absint, kdy kvalita byliny z daného roku rozhodne o celém produktu a pak mít 50 zákazníků?
To nejde.