Kdy naposledy jste pili zelenou vílu?

[Wagi]

Probíhají přípravy na konzumaci A18

[Habu]

...o víkendu... pár litrů švýcarských blanche vedle pár prebanů, prostě standartní víkend.

[Dworzaaa]

....tvuj taky?

[Sudlice]

V sobotu během moc příjemného večera s kamarádkou na zámku - klasická hudba, šachy, trocha starožitné poezie a hlavně La Grenouille....

[Slovi]

Před chvílí jsem dopil sklenku nového Antoníčka (nemůžu si pomoct, ale prostě mi v hlavě sídlí slovo "drsný" ?, asi pro tu fenyklovější? chuť... anýz hraje druhé housle, jako tomu bylo i u předchozích Antonínů.) a teď momentálně popíjím Clandestine na vínovici... a to je geniální pití, prostě je. Sedím a přemýšlím. Nakonec to zakončím první sklenkou ze vzorku Belle Amie. Od té toho si hodně slibuji, uvidíme.

[Blackhawk]

Takze co si mam predstavit pod slovem drsny? Jako ze fakt dobry?

[Slovi]

Noc, balkón, Satie, Antonín a Clandestín.

Edit; To Blackhawk: Drsný... je subjektivně definovaný pocit. Možná až příliš nadsazený. Zaznamenávám ho přibližně od 5. šarže. Lepší by bylo "drsnější" (než ostatní), "jiný" (než ostatní). Pramení to z toho, že když piji kvalitní zahraniční absint (především francouzský verte nebo švýcarský blanche), tak mám pocit - elegance, zaoblenosti, jemnosti a lahodnosti. Když mám v poháru Martinova Antoníčka... mám pocit, že byť to je francouzský recept, je to zároveň podstatně odlišný recept a chutná jinak. Asi jako kdybych měl dávné francouzské předky, později v životě se rozhodl, že se vrátím do Francie, ale Francouzem bych se nikdy nestal, byť bych tak možná po pár dekádách vypadal. A to, co odděluje přistěhovaného "skoro" Francouze od skutečného Francouze mi v případě Antoníčka definovalo slovo "drsnější" (oproti francouzským předlohám). A nikoliv jakožto negativum. Jako charakteristika. Včera ve tři ráno jsem na baloně zahajoval dnešní den, nejdřív jsem degustoval Clandestína (vinná báze, ročník 2009) na kterém jsem si během dvou sklenek znovu definoval, co od absintu čekám a co budu chápat (minimálně u blanche) jako absolutní standart, pak jsem pokračoval Antoníčkem (obilná báze, ročník 2011), který byl odlišný už ze své verte podstaty a stáří, trochu jsem lavíroval v myšlenkách nad svými drsnými výroky vůči němu (taky pro to, že možná ředím víc než vy ostatní - málokdy jdu pod 1:4), protože mi chutnal velmi, ale zároveň byl stále přítomný ten "jiný" pocit. Podobný, jako když jsem tuhle popíjel Belle Amie. Tam byl ten pocit jinosti ale podstatně výraznější a poznatelnější. Antoníček je prostě svůj. Mně jen stále mrzí, že neumím ani zdaleka docenit tu paletu vůní a chutí, které mi absint umožňuje vnímat. Poznám komplexnost, či jednoduchost, jednotlivé elementy ale nedefinuji.

[wilkinsl]

Dnes mi kamarádka přivezla z Paříže La Coquette. Tak jsem rovnou zajel novou cestovní fontánu. Díky Night_Sune

[Blackhawk]

Slovi: teprve ted jsem si precetl tvou definici slova "drsny" takze se omlouvam za pozdni reakci. Jinac bych k tomu dodal, ze redeni 1:4 je u me moc. Kdyz si takto naredim Antonicka tak mi prijde hodne horky, za to kdyz dam cca 1:3 tak po polknuti tam citim takovou tu sladkost na kraji jazyka, coz je super a akorat skoda ze je sedmicka pryc, protoze mi zacina cim dal vice chutnat.

[Sudlice]

Včera večer 4 sklenice La Grenouille na zámku při svíčkách, k poslechu bylo: Edith Piaf / výběr různých francouzských šansonů / Peter Murphy - Ninth --- miluju tuhle naschválromantiku