Nepokrytě závidím.
"Archivního Pernoda" jsem měl to potěšení jednou ochutnat (mimochodem fantastická historka - viz dále) a rozhodně šlo o to nejlepší, co jsem kdy měl. Rád bych si objednal vzorek tohoto ikonického absinthu, ale zařizuji byt a od přítelkyně bych si asi něco vyslechl, kdybych místo postele koupil skleničku absinthu.
Myslíš, že nabídka 25ml vzorku za asi 100EUR bude platit i v listopadu?
Chtěl bych tě poprosit, jestli by jsi vyfotil etiketu zepředu s bleskem (není vidět dost dobře pravá strana). Velmi se totiž podobá tomu, co jsem ochutnal já (jen vypadá méně odrbaně).
No ona slíbená historka:
Přišli jsme do hospůdky laděné do Francouzského stylu (s řadou absinthových dekorací - obrazů), ale bez absinthu na lístku. Nebyli jsme tam poprvé, ale vždy jsme sedávali vzadu. Tentokrát jsme něco oslavovali a sedli jsme si dopředu, odkud jsem viděl na bar. Po nějaké hodině mi oko ulpělo na vystavených lahvích a vybíralo, cože si dáme dalšího a najednou koukám v rohu nahoře ve tmě zapadlá lahev a do očí mě praštil nápis Pernod (Fils bylo otočené). Následoval dotaz, zda mohu lahev vidět - číšnice nejprv přes mé protesty vzala lahev mokrou hadřičkou, čímž spolu se silnou vrstvou prachu a pavučin zrušila pořádný kus etikety - bylo v ní jen na dně, štít s křížem i nápis Pernod Fils byly nepochybné, zbytek etikety se dost olupoval, prapor nahoře s nápisem Extrait d´Absinthe však byl také rozeznatelný - jinak identifikace chyběla (na lahvi byl pod hrdlem reliéfní znak). Inu hned jsme chtěli ochutnat a chudák číšnice začala řešit, cože to vlastně je a za kolik - po deseti minutách byl přivolán majitel, protože lahev prostě nebyla v systému počítače, nebyla v nabídce, nebyla ani okolkovaná. Majitel na to koukl a poučil nás, že to je jen dekorace, že to tam stojí asi padesát let (přivezl to po válce děda či co), že už to nebude dobré (přecijen obsah vypadal tak nějak hnědě, zkaženě). Věda, že jde o absinth a ochotni riskovat, že bude zkažený (podnapití, ovšem bez zkušeností a znalsotí něčeho jako historie absinthu) jsme se s majitelem dohodli, že si tedy dáme každý "panáka" za 50kč (nakonec obsah vyšel na tři panáky). Nic naplat, vybavení se nedostávalo, tedy jsme si to poručili do whisky sklenic, k tomu do druhých sklenic vodu s pár kostkami ledu pro vychlazení a lžičkou jsme si (bez cukru) onu jantarovo-hnědou tekutinu (na dně lahve byla usazenina, ale tak sedlá, že se nehnula) naředili. Louche se dostavilo po asi 5. kávové lžičce a s každou další lžičkou zesilovalo až do stavu podobnému mléčné kávě. Ředění jsme ukončili asi na 1:3, kdy již vizuálně nebyla rozeznatelná vrstva průhledného absinthu. Výsledek bylo fantastické hladké pití, které nepotřebovalo nic. Ani se nic nedalo dodat, s kamarádem (oba pouze zkušenosti s Bairnsfatherem bitter) jsme jen zpočátku mlčky, následně s tichými povzdechy usrkávali a užívali (následně jsme rozvinuli debatu o tom, že jsme dotyčného hospodského asi dost natáhli). Chtěli jsme si hned dát znovu, ale zbylo už jen na jednu dávku (kterou jsem si vystříhal já). Zkoušeli jsme později znovu od majitele dotyčné restaurace vyptat, zda nemá ještě třebas doma nějaké takové, ale bez úspěchu.
S pozdravem
T.
