Zde si dovolím oponovat. Dle českého práva (označování potravin) je deklarování určitých vlastností či obsahu látek ve výrobku pro výrobce "závazné", někdy dokonce povinné (jako obsah alkoholu). Tedy pokud na etiketu uvedu, že výrobek obsahuje 20% tuku, nemůže to být jinak. V obecnější rovině je poté klamání spotřebitele vždy uvádění nepravdivých informací s efektem zvýšení prodeje, při splnění několika základních parametrů jsme poté dokonce u trestného činu podvodu (např. "Toto je Kyle preban absinthe originál z roku 1850, za 60 000 Kč Vám prodám celou lahev"). Bohužel zrovna tuto oblast má na starosti krom policie ještě ČOI, SZPI, celní správa a hygiena - přičemž každý se to snaží pochopitelně přihrát sobě (pokud má zrovna málo čárek), nebo naopak hodit na někoho jiného (pokud jich má dost).Martin píše:A jéje, takhle přesně dopadá thujonový hype.
Na žádné láhvi absintu z celého světa neuvidíte údaj o jeho množství. Je to naprosto jalový údaj, který vůbec nic neznamená. Na rozdíl od obsahu alkoholu a objemu v láhvi, za jejichž klamavý údaj dostanete pokutu jenom to švihne, za "nedodržení" deklarovaného obsahu thujonu nic nehrozí. Takže pokud někdo prodává svůj produkt s poznámkou, že obsahuje 100 mg thujonu a on ve skutečnosti neobsahuje skoro vůbec žádný, tak se nic nestane, není to totiž "reklamovatelné".
OT: Tak se s překvapením dozvíte, že pokud zlatnictví na Staromáku prodává systematicky šperky s falšenými kameny (na jednom šperku tak oberou zákazníka o desítky tisíc), jde o správní delikt na úseku označování zboží a dostanou od ČOI pokutu v řádu desetitísíců, zatímco pokud totéž jednorázově udělá Pepa na Aukru, bude mu za podvod hrozit i pár let vězení.
V tomto případě to není deklarovaný údaj, není nikde na etiketě. 
Dostal jsem totiž děkovný dopis!
