Pár dní už vás tady pozoruji a dělám si trošku přehled, tak už je asi na čase zbavit se své "výhody", krytého místečka s krásným výhledem, a vystoupit z objetí stínů.
Jmenuji se Andriana, ale dávám přednost oslovení Myria nebo Myri. Mezi mé zájmy patří především kresba, malba, psaní a ne právě klasické druhy tance. Po večerech/nocích se ráda věnuji gaučingu, hudbě (Vlastně ani nemám oblíbený styl, když mne něco zaujme, je mi jedno, kam to patří. Ale zmíním alespoň Darkwave, Ambient, Folk Metal, Neofolk), toulkám svojí pokřivenou myslí a orosené skleničce absinthu. Ideálně všemu současně. A ještě ideálněji když je těch skleniček víc. Sem tam nějaký ten film nebo procházka přírodou.
Ke své první skleničce zeleného slizu, značky Fruko jsem se dostala na stužkováku mého dnes už několik let dostudovaného gymplu. Ještě, než spolužačka stačila vytáhnout tu svou fosforeskující láhev, vyřinul se z její adresy afektovaný a natěšený příval příběhů o jeho úžasných, legendárních účincích. Přestože jsem svým způsobem spirituálně založená osoba (Možné téma k rozhovoru, ale to raději necháme na jindy, ještě bych z toho představování se nakonec měla regulární román na pokračování, než bych vysvětlila svůj vztah k méně hmotným kouskům světa. A ne, náboženství s tím nemá nic společného), mám silný odpor k všemožným zažitým bludům a konvencím. Sice jsem tehdy o absinthu prakticky nic nevěděla, ale kdyby vše, co říkaola byla pravda, absinth by se na žebříčku zakázaných látek musel pohybovat někde mezi LSD a heroinem. Přešla jsem to mlčením, pokrčila rameny a udělala velkou chybu. Ze zvědavosti jsem se do sebe nabízenou skleničku převrátila. Ještě, že umyvadlo stálo hned vedle mne. To bylo poprvé a naposledy v mém životě, co jsem z alkoholu zvracela...a to ani neměl čas začít působit. Ještě, že alespoň zrak zůstal ušetřen.
Od toho dne jsem kráčela po světě s představou, že bych absinth nepila ani, kdyby byly všechny ty příběhy pravdivé. Ta chuť by mi za to nestála.
A možná by tomu tak bylo dodnes, kdyby mi před rokem kamarádka nepřinesla k narozeninám láhev mojí noční můry, tentokrát s malou, roztomilou stříbrnou žabkou na etiketě. Bylo mi sice líto jí to kazit, ale chtěla jsem předejít opakování podobné zkušenosti. Pověděla jsem jí tedy o svém zážitku s pitím tohoto neskutečně lahodného nápoje. Pobaveně mi udělala "malou"(čtěte "nechutně rozsáhlou") přednášku zakončenou názornou ukázkou přípravy pravého absinthu.
Od té doby moje krev postupně získává stále zelenější nádech. Zatím jsou sice mé zkušenosti značně omezené (7 pravých absinthů, 1 patok, 1 macerovaný žlučník), ale to se jistě časem spraví...což je zatím můj hlavní důvod, proč jsem tady. Kdo ví, třeba mezi vámi těch důvodů najdů mnohem více...
Sice ode mne, jakožto absinthového víceméně nováčka, tato slova asi nebudou mít až takovou váhu, ale na konec svého hartusení bych ráda vzdala hold tvůrci/spolutvůrci (druhý se tady, pokud se šeredně nemýlím, nevyskytuje) bezkonkurenčně nejlepších českých absinthů, Martinovi.
Takže vítej mezi náma 
